Historie plemene

Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočerní psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako krátkosrstí bernští salašničtí psi prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.

Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako Velký švýcarský salašnický pes do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen Klub velkých švýcarských salašnických psů, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. (Pozn. překladatele: V německém originálním standardu použité označení Familienhund nelze jedním slovem přeložit, neboť toto označení je široký pojem vyjadřující psa oddaného celé rodině, dobrého hlídače a psa, který také nevyžaduje speciální péči a úpravu).