Náš odchovanec Amosek na podzimním svodu mladých v Zárybničné Lhotě.

.

Lenošení si za pěkného počasí užíváme hlavně na zahradě

V klídku a pohodě si tady všichni žijeme, občas Amálku vyvede z míry naše další spolubydlící - kočka Shelmee, například, když jí obsadí pelíšek a chudák Amálka si s tím nedokáže poradit :-) Čeká tedy, kdo to za ní vyřeší.....

Ale jinak se tady poskládáme všechny :-)

Od Amoska dostáváme pravidelné zprávy včetně fotek. Jsme moc rádi, že se má dobře a vzpomene si nás. I my na něho často vzpomínáme :-)

Naše malá Amálka nám všem tolik přirostla k srdci, že jsme si nedokázali představit, že by nás měla opustit. Je to veliký mazel, takové naše zlatíčko, které by nám všem moooc chybělo. Zůstává tedy u nás a jsme moc rádi, že jsme se tak rozhodli.

Od včerejška jsme bez Amoska.  Našla si ho nová rodina, která si ho včera odpoledne odvezla domů. Naposledy jsem si spolu užili naší oblíbenou honěnou za kočkou a jiné řádění. Dneska jsem tady sama s mamkou. Ta si se mnou moc nehraje, tak tady jen tak chodím, nudím se a je mi smutno. I v noci mi bylo moc smutno, sama jsem ještě nikdy nespala. Taky pořád myslím na Amoska, jak se asi má a že se mu po nás asi taky stýská.

V sobotu  jsme měli velkou návštěvu, přijela kontrola vrhu (panička říkala, že přijede sociálka, zkontrolovat, jestli je o nás dobře postaráno :-)). Paní nás zvážila, důkladně prohlídla, zkontrolovala nám zoubky, ocásek, pupík a Amoskovi také jeho mužství. Vyplnila spoustu různých papírů, pochválila nás a zase odjela. Panička byla spokojená, dostali jsme oba velkou jedničku :-)

Včera jsme jeli na výlet autem. Moc jsme se těšili, nejprve jsme pozorně sledovali cestu, pak nás ale zmohla únava a usnuli jsme. Probudili jsme se až u pana doktora, to byl cíl našeho výletu. Tam se nám zprvu taky líbilo, pan doktor nás prohlížel, poslouchal nám srdíčko a měřil teplotu a hladil nás. Potom nás naočkoval, to taky nebylo tak hrozné, jak by si někdo mohl myslet. Pak to ale přišlo! Vzal na nás velikánské kleště, vypadaly jako nějaký mučící nástroj a procvaknul nám naše malá sametová ouška. Hrozně to bolelo!!!, taky jsem to dali patřičně hlasitě najevo! Prý nám tam vytetoval ta čísla, na která jsme tak dlouho čekali. To kdybychom věděli….na žádný výlet bysme raději nejeli. Ale teď už je to dobré, ouška bolí jenom když se do nich při hře vzájemně kousneme nebo se za ně zataháme, jinak už o tom ani nevíme. Takže jsme označení nějakými čísly, naočkovaní a dostali jsme také očkovací průkazy, to už jsme asi velcí pesani :-)))

Zjistili jsem, že jsme zapomněli na jednu dost důležitou informaci a to, že štěňátka jsou s průkazem původu. Uvědomili nás o tom zájemci, kteří volají a na štěňátka se informují. My jsme to brali jako samozřejmou věc, ale....člověk se pořád něčemu učí. Doklady jsou ve fázi vyřizování na ČMKU, tetovací čísla pro štěňátka jsou na cestě. Čekáme ještě na poradce chovu, který přijede naše štěňátka zkontrolovat. Takže až budou náš domov opouštět, budou vybavena PP, budou tetovaná, odčervená a očkovaná :-)

Komu se naše psí mimča líbí a chtěl by si od nás štěňátko koupit, může se na něj přijet podívat a potěšit se s ním. Amálka i Amos jsou úžasní mazlíci, milují lidi a jejich mazlení (ostatně stejně jako jejich mamka). Tím, že jsou jenom dva, žijí doma společně s námi, jsou zvyklí na lidi a na běžný chod domácnosti a kanceláře (většinou totiž pobývají v mé pracovně, takže je neděsí zvuky telefonu, tiskárny atd.). Do svých nových domovů by štěňátka mohla začátkem září. Všichni dobří lidé jsou u nás a našich štěňátek "od Dobrých lidiček" vítáni :-)